Historie vitaminu C

Kyselina askorbová – nezbytný vitamin pro zdraví člověka

Kyselina askorbová vzniká z derivátu glukózy, krevního cukru, působením enzymu gulonolakton-oxidázy. Tento enzym postrádá člověk, primáti, někteří netopýři, morčata, někteří ptáci a bezobratlí. Takže je pro člověka kyselina askorbová vitaminem – látkou, jejíž přívod v potravě je pro zdraví nezbytný. Není tomu tak u ostatních savců kromě již výše uvedených, kteří vitamin C nepotřebují. Závažné je však to, že si ho ti jiní savci dělají v játrech veliká množství, zhruba 0,5 g na kg tělesné váhy. To je příčinou jedné z největších „vitaminových“ kontroverzí v lékařské vědě: odpovídají ty dávky kyseliny askorbové, které potřebujeme jako ochranu před skorbutem skutečně optimální potřebě vitaminu pro naše zdraví? Dávky kyseliny askorbové, které by člověk v potravě při srovnání s jinými živočichy (kozami, ovcemi) měl přijímat (aby dostal tolik, kolik si oni tvoří sami) jsou několik gramů nebo i kolem 10 g denně…   

Kyselina askorbová

Kyselina askorbová

 

Jak byl vitamin C objeven?

Kurděje - skorbut (způsobený nedostatkem vitaminu C) znali prý již antičtí lékaři, např. Hippokrates, Plinius, Marcellus a jiní. V Caesarových armádách byl skorbut pokládán za nepřekonatelného nepřítele. Byl největší pohromou mořeplavců 15. a 16. století (výpravy Magellanovy, Vasca da Gamy, Krištofa Kolumba). Po staletí byl však skorbut hrozbou i pro obyvatele měst a dokonce i zemědělských krajů. Celokontinentálně se šířící epidemie jako důsledky avitaminóz nejrůznějších typů probíhaly zcela bez zábran zejména v době hladomoru a staly se příčinou strašlivého utrpení obyvatel různých zemí i světadílů. V druhé polovině 19. století např. publikuje Jean-Baptista Dumas svá pozorování, týkající se nezbytných, tehdy ještě neidentifikovaných faktorů v mléce. Hlad při obléhání Paříže totiž donutil obyvatele města nahradit mléko pro děti jakousi slazenou emulzí. Následkem této záměny došlo k hromadnému umírání dětí, ačkoliv "saccharine emulsion" obsahovala vše, co tehdejší věda pokládala za nezbytné pro život a pravděpodobně byla i po jiných stránkách zdravotně nezávadná. Nepřetržitý výskyt skorbutu v Evropě byl omezen až zavedením brambor jako jedné ze základních složek potravy obyvatelstva v 17. a 18. století.

Název antiskorbutický vitamin (od toho i pozdější název kyselina a-askorbová) zavedl Drummond až v roce 1920 a pak se tato látka začala intenzivně studovat. Struktura kyseliny askorbové byla objasněna v roce 1933 a v témže roce byla připravena synteticky. Kdo má největší zásluhu na objevu vitaminu C je obtížné říci, ale nejčastěji se připisuje Szent-Györgymu – maďarskému chemikovi.

Práce publikované v posledních dvou desetiletích ukázaly, že rozsah působnosti askorbové kyseliny je daleko širší než prevence skorbutu. Stále oprávněnější se zdá být žert odborníků, že je snazší vyjmenovat metabolické pochody v lidském organismu, kterých se askorbová kyselina neúčastní, než naopak. Askorbová kyselina může příznivě ovlivňovat přenos nervových vzruchů, zasahuje do detoxikace histaminu, řady farmak a cizorodých látek v organismu, spolu s vitaminem E inhibuje tvorbu nitrosaminu, stimuluje imunitní systém organismu, snižuje obsah cholesterolu v krvi a účastní se také biologických procesů, které se podílejí na rezistenci proti nádorovému bujení.

Názory odborníků na doporučované denní dávky askorbové kyseliny se různí, je však zajímavé, že doporučená množství jeví s časem rostoucí tendenci…

 

Supported by Allstar Group